Ministranti na lyžích

 

Dne 13.3.2004 kolem třetí hodiny začaly zvonit budíky a podobné instrumenty. Důvod byl prostý. Vlak do Železné Rudy odjížděl ve 4.29 ze Smíchovského nádraží. Přes počáteční obavy se naše malá skupinka ministrantů včas sešla a bez problémů nastoupila do vlaku. Krátce po odjezdu nás hodná průvodčí varovala před různými pobudy co vykrádají vlaky. A skutečně u Rokycan se k nám připojili dva podezřelí pánové a začali se vyptávat kam jedeme apod. Naše odpověď, že jedeme do Plzně je neuspokojila a vyptávali se dál. Chtěli jsme se jich zbavit a tak se dozvěděli, že pokračujem do "Rakous". To "město" neznali a natolik je to vyvedlo z míry, že nás opustili a dali nám pokoj. V Plzni jsme přestoupili na rychlík do Rudy a v cca 8.15 byli na místě. Přesunuli jsme se od nádraží do Skiareálu Samoty kus nad kostelem, zakoupili permanentky, nazuli lyže a čekali do devíti než spustí vleky. Mezitím začalo slunce vylézat z mraků a za chvíli bylo celkem vedro. První jízdou jsme oprášili lyžařské umění a pak už se jen jezdilo nahoru a dolů a kolem nás se míhali kovbojové, bílá paní, indián i superman (vedle byly maškarní na lyžích) a vyřvávali k tomu z magnetofonu. Po asi 15 jízdách bylo poledne a následoval přesun na Špičák. Tamější jízdné stálo zhruba dvakrát tolik, ale rozhodně se to vyplatilo. Lidí bylo málo, kombinací sjezdovek mnoho, sníh vynikající, výhled z vrcholu Špičáku daleký. Navíc slunce pražilo tak, že se dalo jezdit i bez bundy. Využívali jsme na střídačku oba vleky a zhruba v půl čtvrté se nohy hlásily k odopočinku. Vydrželi jsme až do zavíračky, poté byla zakoupena opečená klobása a přesunuli jsme se do vlaku. Cesta zpět proběhla bez potíží a po rychlém přestupu v Plzni jsme zakotvili ve 20.45 opět na Smíchově.

P.S. už se těšíme na srpnové lyžovaní na ledovci.

 

Štěpán